Od roku 2007 do roku 2020 jsem postupně se dvěma koňmi řešila dýchací problémy. Tyto patálie jsem popsala v článku můj boj s dušností. Následujícím vyprávěním navážu v čase a podělím se o další útrapy s dušností, které nás potkaly.

Boj s dušností – 3. kolo

Po našem druhém boji s dušností, který jsme vyhráli, jsme měli dobrý pocit, že jsme to zvládli a máme vyřešeno. Jenže pak přišlo třetí kolo. V roce 2022 začala kašlat kobylka mojí sestry. Salome (*2003) jsme pořídili jako dvouletou. Znáte ten vtip, že koně se dělí na dvě skupiny? Kulhající a kašlající. Tak naše Salome patřila vždycky poctivě do té kulhající skupiny. Kašláním takhle na důchod nás překvapila. Dýchací obtíže měly různou intenzitu, poctivě jsme dávali léky a doufali, že to zase odezní. Jenže to se nestalo.

Když napařování sena nestačí

Přišel tedy čas na úpravu managementu (viz 5 pravidel pro dušné koně). Rozhodli jsme se začít s tím opatřením, s kterým máme největší zkušenosti – s napařováním sena. Pro mého valacha a jeho spolubydlící napařujeme seno od podzimu 2018 dodnes, takže jsme nově denně napařili seno také pro Salome a ještě pro její spolubydlící. Napařovali jsme tedy celkem čtyřem koním i přes zimu. Kobylku jsme nechávali také inhalovat. Ale kašel se pořád vracel. Debatovali jsme o tom, co bychom mohli ještě udělat. Co je příčinou jejich dýchacích problému? Odpověď nám dala sama kobylka. Při sklizni sena jsme otevřeli seník. Po naskladnění prvních pár balíků dostala Salome stojící hned vedle seníku velký záchvat kašle, přestože předešlé dva týdny vůbec nekašlala. Teď už bylo jasné, že reaguje na seno a bydlení vedle seníku pro ni není to pravé. Světe div se. Ano, historie se opakuje. Kdo četl výše zmíněný článek můj boj s dušností, může společně se mnou konstatovat: „Ach jo, zase ten seník“.

Malá velká změna prostředí

Salome žila v přístřešku sousedícím se seníkem téměř 10 let bez problémů. Nevěřili jsme tomu, že by jí ten seník po takových letech mohl vadit. Se stěhováním jsme také váhali kvůli dobrým vztahům ve stádech, které jsme nechtěli přetrhat. Jenže po tom záchvatu kašle už nebylo, na co čekat. Přestěhovali jsme ji do malého přístřešku pro dva koně za mým valachem. V tomto případě změna prostředí znamenala přesun jen o 15 metrů do vedlejší výběhu. Ano, jen 15 metrů od seníku, tak málo někdy stačí k řešení. Postupně si všichni koně na výměnu spolubydlících zvykli. A co je nejdůležitější, Salome už vůbec nekašle. Její věk byste jí netipovali. Elán a chuť do života jí nechybí. Ušly jsme spolu už pěkný kus života. S úsměvem a hlavně bez kašle se můžeme těšit na další společné roky.

Závěrem bych ráda popřála majitelům dušných koní, aby se jim podařilo odhalit a odstranit příčinu dýchacích problémů u jejich koní. Protože to je nejlepší klíč k řešení dušnosti.

P.S. Nepodceňujte citlivost některých koní na blízkost seníku a pamatujte, že i malá změna může hodně pomoct 😉