Problémy s kašláním jsou bohužel koňský evergreen.  Snad v každé stáji naleznete minimálně jednoho koně s touto patálií. Ráda bych se s Vámi podělila o moje zkušenosti s tímto strašákem, ať se můžete vyvarovat mých chyb. 😊   

Pozvolný start – horní cesty dýchací

Našeho prvního koně jsme koupili v roce 2001. Tehdy mu bylo šest let. Těšil se dobrému zdraví, jen občas zakašlal, někdy to doprovázel i mírný výtok z nozder. Tyto problémy se vyskytovaly jednou, dvakrát maximálně třikrát ročně. Vždy jsme jej nechali prohlédnout veterinářem. Většinou o nic nešlo, prý jen horní cesty a náš valášek dostal nějaké léky, po kterých kašel ustal. Jen výjimečně zaznělo, že už je slyšet i něco na dolních cestách a je třeba nasadit antibiotika.

Léčíme nevyléčitelné

Roky plynuly a když bylo koníkovi dvanáct let objevilo se u něj dýchání „břichem“. Ortel zněl jasně – dušnost! Ještě dnes, když si na tu chvíli vzpomenu, mám husí kůži. Velmi mě to zasáhlo a bála jsem se, co bude dál. Pustili jsme se do léčby. Vařili jsme koni bylinný čaj a dávali léky (ventipulmin, prednison, mucobene a další). Veterinář nám doporučil změnu prostředí. Ať má člověk sebe lépe větranou stáj, prachu a čpavku se stejně nevyhne, a tak padlo rozhodnutí, že postavíme přístřešek a zavedeme režim 24/7 venku. Náš valach byl asi tři další roky ve stabilizovaném stavu. Poté jsme museli léčebné kúry dávat častěji. Odezvy na léky byly menší. Léto 2014 pro něj bylo velmi náročné. Chladili jsme jej mokrým ručníkem, kropili seno (pozn. dnes už vím, že jen KROPIT NESTAČÍ) a důsledně sledovali, jak to zvládá. V žádném případě jsme nechtěli, aby se trápil. Naštěstí vedra netrvala dlouho a náš koník to ustál a nastávající zimu zvládal také dobře.

Nedožitých 20 let

V dubnu 2015 by oslavil krásných dvacet let, čehož se nakonec nedožil o pouhé tři týdny. Jedno odpoledne upadl na pastvině a vydechl naposledy. Podle veterinářky pravděpodobně infarkt. Ze všech stran jsem slyšela frázi „krásná smrt“, protože se netrápil, a i přes dlouholeté zdravotní problémy se dožil krásného věku. Byla jsem velmi smutná. Člověk si myslí, že se dá na smrt připravit, když zdravotní komplikace výhružně varují, že asi přijde. Možná. Každopádně mě tato hrozba smrti motivovala, abych s ním trávila maximum času. Až to přišlo, neměla jsem si co vyčítat, což mi bylo útěchou. Šla jsem se s ním rozloučit. Vypadal jako by usnul, takže jsem všem s tou „krásnou smrtí“ musela dát za pravdu. Poslední roky jeho života bohužel nebyly ve stylu aktivního seniora, ale spíše invalidního důchodce s nezdolnou touhou žít.

Druhý boj s dušností

Člověk během života prochází zkouškami a asi se opakují ty, které nezdolá dobře! Tři měsíce po smrti mého valáška poprvé zakašlal můj další kůň. Po předešlé zkušenosti jsem to rozhodně nechtěla podcenit. Začala jsem mu vést zdravotní kartu (tip jak na to naleznete zde) a pečlivě zapisovala zdravotní komplikace, nastolenou léčbu a odezvu na ni. V naději, že pokud budu jeho zdravotní stav bedlivě sledovat a léčit, zabráním tomu, aby občasný kašel přešel v dušnost. Verdikt veterináře zněl alergická reakce na pyl. A opakoval se podobný kolotoč jako s mým prvním koněm. Čaje, mucobene, něco na alergii, pak i na astma, a nakonec kortikoidy. V zimě 2017/2018 se jeho zdravotní stav prudce zhoršil, takže domněnka o pylu byla asi mylná. Už nekašlal jen při práci, ale i v klidu při postávání ve výběhu. Při pouhém vodění, jsem musela zastavovat, jak moc kašlal. A následovalo Déjà vu v podobě diagnózy dušnost! Byla jsem v šoku, u osmi letého koně, žijícího od dvou let v režimu 24/7 venku, který byl vždy poctivě léčen?! Nechápala jsem, kde se stala chyba. Vřelo to ve mně. Zlost několikrát prostřídala beznaděj. Nakonec jsem se odhodlala to vzít jako druhou šanci na boj s dušností.

Chyba v ustájení

S prosbou o konzultaci jsem přivolala veterinářku. Chtěla se podívat na náš management ustájení (5 pravidel pro dušné koně). Objevila zásadní chybu – přístřešek pro koně přímo sousedí se seníkem. Právě seno by mohl být alergen, což by potvrzovalo zhoršení stavu i v zimě, kdy nemohl být žádným jiným alergenům vystaven. Přestěhovali jsme tedy koně pod provizorní přístřešek dál od seníku. Dále jsme se dohodly, že už nebudeme krmit seno ze země, ale z žebříků nebo ze sítí ve výšce plecí. Bylo nám doporučeno vyzkoušet inhalace. Zakoupili jsme dětský inhalátor, nasadili na nozdru a vstřikovali Ecosal a Ecobec. Krátkodobě se zdálo, že se mu ulevilo, ale závratné zlepšení se nekonalo.

Stanovení diagnózy aneb hledání příčiny

Několikrát jsem si telefonovala s veterinářkou a řešily jsme, co by se ještě dalo udělat. Nakonec mi navrhla, ať koně dovezu do Brna na veterinární kliniku, kde uděláme kompletní vyšetření, abychom neléčili naslepo jen podle projevů a poslechu. Předpokládaná maximální cena všech vyšetření byla pět tisíc. Každý, kdo někdy léčil dušného koně mi dá za pravdu, že tahle částka je v porovnání s dlouhodobou léčbou malá investice. Byla jsem rozhodnutá, že tenhle boj vyhraju a nebudu se zase několik let dívat, jak mi kůň kvůli dušnosti chřadne před očima. Už nebylo, co jiného zkusit, tak jsme se vydali do Brna a náš valášek měl perný den. Při příjmu jsem díky zdravotní kartě koně mohla snadno popsat vleklý průběh zdravotních problémů včetně podaných léků. Valach ambulantně absolvoval ultrasonografické vyšetření plic, endoskopické vyšetření, cytologické vyšetření sekretu z průdušnice, bronchoalveolární laváž a hematologické vyšetření. Rentgen plic nakonec nebyl potřeba, takže jsme celkem zaplatili 3300 Kč. Dostali jsme slevu, protože jsme souhlasili s asistencí mediků, kteří byli přítomni v rámci cvičení. S péčí o koně jsme byli spokojení. Závěr z vyšetření byl RAO (hypersensitivita) v chronické formě. Doporučení bylo důsledné vyvarování se prachu a dalších alergenů z krmení a kúra ventipulminu. Granule a jádro namáčet. Především nekrmit suché seno, ale namáčet jej nebo napařovat.

Zázrak – porazili jsme dušnost

Za pouhé dva dny jsem pozorovala zlepšení. Během týdne už jsem na koni poklusávala a světe div se, už nekašlal. Všichni jsme kroutili hlavami a nevěřili tomu. Poslední léky měl po vyšetření na veterině v březnu 2018 a od té doby už NIC. Prostě nekašle. Vyřešeno. 🙂 Zpětně se tomu smějeme a s nadsázkou říkáme, že jsem musela jet na veterinu a dát jim tři tisíce, aby mi řekli, ať nekrmíme suché seno. Na druhou stranu, potřebovali jsme černé na bílém skutečnou příčinu kašle, protože jinak bychom nevěřili, že by to vůbec bylo možné a nepustili se do důsledného namáčení sena (návod na namáčení sena) a později napařování sena (návod na napařování sena). Dodávám, že krmíme pouze vlastní seno, které dobře skladujeme, takže jsme o jeho kvalitě nikdy nepochybovali.

Napařovák sena vyrobený svépomocí

Vzhledem k tomu, že při namáčení sena se spotřebuje hodně vody a manipulace s mokrou těžkou sítí není moc komfortní sama o sobě, natož v zimě, začali jsme hledat alternativu. A našli ji v podobě napařování sena. (Tabulku porovnání výhod a nevýhod namáčení a napařování sena uvádím zde.) Abychom se vyhnuli vysokým nákladům na pořízení napařovacího setu, rozhodli jsme se jej vyrobit sami podle zahraničního originálu. Zasvětlila jsem do obsluhy napařováku moje dvě sestry, které ochotně napařují seno v případě mojí nepřítomnosti. Takže dnes patří napařování u nás ve stáji k běžné rutině.

Čert sice nikdy nespí, ale …

Momentálně na mém koni nenajdete nic, co by prozrazovalo jeho diagnózu. Žádné dýchání břichem ani rozšiřování nozder v klidu. Sice vypadá jako zdravý, ale ta hrozba znovu propuknutí nemoci bude viset ve vzduchu už napořád. Proto jsme doma ve stáji vše přizpůsobili správnému managementu pro dušného koně (5 pravidel). Na jaře 2019 se mi naskytla možnost na týdenní trénink u Zuzky Prokopové. Nakonec jsem se i přes obavy osmělila a zkusila náš „náročný management“ zajistit v nedomácím prostředí. Byla jsem příjemně překvapená. Stačil jen jeden telefonát, abychom předem probraly co a jak. Pak už jen drobné doladění na místě. Naše požadavky na ustájení se ukázaly jako splnitelné, takže jsme vyrazily k Zuzce na ranč do Předklášteří. O rok později jsme se tam vydaly znovu a doufáme, že se z toho stane tradice. Zkrátka čert dušnost sice nikdy nespí, ale neznamená to, že nemůžeme dál aktivně žít svůj koňský sen.

O dalším boji s dušností se dočtete v článku Zase řešíme dušnost.